Loni na silvestra jsem se naučila chodit o berlích a pak jsme si na balkóně po přípitku řekly, že rok s 22 na konci bude skvělej. O rok později sama pro sebe na stejným balkóně konstatuju, že byl i nebyl. Dost mě vyšťavil. Náročnej jak žádnej jinej. Kde je ten život? Vybírám fotky se svýma oblíbenejma lidma na instagram a mám fotky jenom z léta. Žiju i jindy než v létě opravdově? Na dřeň?
Nejdřív se schovávám někde za startovním blokem, a když pak konečně udělám krok dopředu, stane se něco, co mě zas vrátí na startovní čáru, jako by bylo nemožný dojít, kam chci. Ale přesto cítím, že jsem jinde, než odkud jsem o těch berlích startovala. Minimálně jsem se posunula na výhodnější pozici na startu.
Náš vztah prošel zatěžkávací zkouškou. Vybrala jsem si kluka, kterej mi na: přišla jsem o všechny fotky z našich letních výletů a dovolený, řekne: tak to budeme muset všude jet znova. A jde dál. Líp to nešlo.
Já půjdu mezi vás, řekla jsem tiše já. Dej pac, řekl Jirka, když viděl slzy, co se mi začaly valit z očí.
Úplně jsem zapomněla na poslední stříhání. Papírová kůže na ušních lalůčcích. Poslední tisícovka.
On je její velká platonická láska. – A čí ne? Doprdele, já to řekla nahlas. Když jsme řešily typy pánských sandálů a mluvily o těch, co musí slušet každýmu, viděly jsme v nich podle mě obě jeho nohy. V hlavě mi dokola jede „fetiš na nožky je láska“ stejně jako název epizody, když si ji pustíš na spotify.
Na životě začínám hodně milovat to, že mám kolem sebe lidi, co maj kolem sebe lidi. Svět je menší než by tě napadlo. Holka mýho bráchy má nejlepší kamarádku, která je příbuzná s mým klukem z druhýho konce mapy. Ségra kamarádky mýho bráchy bubnuje v kapele s bráchou mojí kamarádky.
Doba se posunula. Za nás totiž kluci zpívali víte kdo já jsem? Jsem metrosexuál. Takhle budu moct jednou vnoučatům vyprávět, že první singl tý slavný kapely jsem slyšela exkluzivně před vydáním, protože jsem basáka nechala poňuňat krávy.
Nezávidím. Konečně existuje hezkej text taky s mým jménem.
Nejhezčí esemeska už mi letos přišla, takže teď už jenom nekonečný čekání a pak bude lusknutím prstu po všem, ale ona přišla další.
Je na co se těšit.
Letos jsem na Novej rok vylezla na kopec. Dejchám čerstvej vzduch, kterej chladí, je až ledovej a vhání slzy do očí, a hledám klid.
Nenacházím se 