Rekonstrukce

Kočkó! To je dost, že se taky ukážeš! Dyť jsi tady nebyla- No půl roku jsi tady nebyla!

Ale ty jsi kecka. Jezdím skoro každej tejden.

Jo? Ale já jsem tě neviděl, ani nepamatuju.

No tak to si to asi vopravdu nepamatuješ!

Tak něco povídej! Ty přídeš a ani nic neřekneš, co je novýho!

Novýho! Taková velká věc! Myslela jsem, že ti napíšu dopis. Vymysleli jsme s Jirkou v neděli v autě bezva projekt, že pošleme všem lidem kolem sebe dopisy s novou známkou a do toho dopisu jim každýmu jednu známku dáme, aby mohli taky někomu napsat dopis jenom pro ten pocit, že si tam tu známku můžou nalepit. Ale žádná nová známka nebude, tak je nesmysl, abych psala dopis, kterej nejde poslat.

Co to povídáš? Dyť já ti vůbec nerozumim.

Ne? Máme prezidenta, dědo! Vopravdickýho. Žádnou karikaturu.

Prosim tebe? A voni byly volby?

Byly. O víkendu bylo druhý kolo a vyhrál ho Petr Pavel. Pamatuješ si ho? Porazil Babiše skoro o milion hlasů!

Bodejť. To už budou- Kolik to je? Dva tři roky? Váš táta mi ho pouštěl na tom počítači. Von už tenkrát mluvil rozumně. Helete se ho, Babiše. Tak von to na toho prezidenta zkusil, takovej šíbr, a von by taky chtěl bejt prezident! A já to říkal, viď? Takhle jsme tady spolu seděli a já to říkal, aby se tak ještě nakonec stal prezidentem! Tak Pavel vyhrál, říkáš?

No, jo! Účast byla veliká, všichni nosili flanelku a představ si, jak vyhlásili výsledky voleb, přijela mu do štábu osobně gratulovat Zuzana Čaputová! A pak i Fiala. Konečně máme slušnou vládu i prezidenta.

To mam radost!

Já vim. Jirka byl jedinej, kdo to řek nahlas, že bys měl radost. Poslouchali jsme Zdeňka Svěráka, jak říkal, že Pavel bude asi jeho poslední prezident, a voba jsme u toho buleli.

Ále di! Tak zas bude pořádek. Vono jim to dá práci, to tady dát po těch hajzlech do kupy. Teď jenom, aby to ustáli. Lidi jsou blbí a naletí na sladký řeči kdejakýmu blbovi. Tak to sleduj, holčičko, já už tu bednu nemůžu ani vidět, a zase přiď, jo?

Přídu.