Úterý
6:00 Vyjíždíme na výlet, hurá. V Berlíně jsem nikdy nebyla, pokud nepočítám asi hodinu při přestupu na cestě do Hamburku, kdy jsem seděla zhroucená z důvodu rýmy a migrény na jedné z laviček zdejšího hlavního nádraží. Těším se tam skoro dva měsíce a v posledních týdnech už se vysloveně nemůžu dočkat, až na chvíli vypadnu z režimu i svýho světa. Začínáme nadějně, migréna nehrozí, takže nebudeme zase muset hledat místo, kde se můžu vyzvracet, a nejsem ani nemocná, takže paráda – možná mi můj kluk ani jednou nebude muset říct, že jsem pěkný dezolát.
8:32 Čekáme v Praze na vlak, je před osmou ráno, 14. února. Holky a paní si nosí kytky, jedna má dvě, tak má asi dva milence, jeden pán nese kromě kytky i bonboniéru. Všem bych jim řekla, mně můj kluk bere na tři dny do Berlína, heč. Kdyby to nebylo proto že mám zrovna jarní prázdniny.
9:24 Gong oznamující další zastávku zvoní pětkrát za sebou co minutu. Můj kluk řek, já na to seru, mně se rozletí hlava, a šel hledat průvodčího. Taky má v batohu kličku, takže může vypnout elektriku v celým vlaku. Toho se trochu bojím. Ráda bych do toho Berlína dojela.
9:31 Prošel vlak, průvodčího nenašel, ale zjistil, že porucha je pouze v našem vagónu. Nikomu jinému v něm to, zdá se, nevadí.
9:34 Přichází průvodčí a stejnou kličkou, jako má můj kluk, odemyká skříň s elektrikou, zvuk je v půli přerušen. Jedeme dál.
12:46 S lehkým zpožděním přijíždíme do Berlína. Můj kluk se tváří smutně, tak se k němu tulím a říkám, dej mi pusu. – Proč bych ti na Valentýna dával pusu? Asi si neuvědomuje, že jízdenky i hotel jsou na jeho jméno a nikdo tím pádem netuší, že jsem jela s ním a zrovna dočetla docela dobrou severskou detektivku.
13:40 Poté, co jsme prochodili křížem krážem nádraží, koupili si jízdenku na MHD na dva dny a našli vlez do metra, vystupujeme na Alexanderplatz. To je asi východní Berlín, konstatuje můj chlapec s kamennou tváří, když vylezeme nahoru a rozhlédne se kolem sebe. Připomíná mi to, jak jsme stáli na třídě Míru, co není žádná Broadway, na přechodu v davu místních, on se rozhlídl po ulici a konstatoval, no, ale centrem východních Čech vždycky bude Hradec. Tady mu naštěstí nikdo nerozumí.
16:46 Jsme tu tři hodiny a můj kluk už se zorientoval ve všech U a S Bahnech a suverénně mi oznamuje, že teď pojedeme U2, pak přestoupíme na U7, dojdeme na citadelu a pak se zase popovezeme. Nechápu.
17:03 Citadela byla otevřená do pěti, ale máme fotku zvenku.
21:43 Ukládáme se a zahajujeme boj o společnou peřinu.
Středa
9:33 Vystupujeme z metra na Westendu. Mně by zajímalo, jak se stalo, že celý město obehnali dvou- nebo dokonce čtyřkolejnýma tratěma? Doufám, že to byl řečnická otázka.
11:08 Navzájem se vyfotíme u Brandenburger Tor. Navrhuju, že někomu řekneme, aby nás vyfotil spolu. Prý se společně vyfotíme raději, až někde, kde nebudou lidi. Aha.
15:23 Stojíme pod televizní věží. Zakláním hlavu, až mám závrať. Fascinující, říkám. Fascinuje tě to taky? – Bych to teda nechtěl stavět.
15:55 Dorazili jsme na hotel natáhnout unavené nohy.
17:15 Můj kluk teda ty nohy natahuje nějak nahlas.
17:35 Budím ho, že bychom ještě do večera něco rádi stihli.
17:57 Cestou na vlak si stěžuju, že mě v botě začal tlačit pravý malíček. Asi jak jsem celý den byla v botách a pak je na dvě hodiny zula. – A nespí ti tam kotě?
19:45 Cestou od East Side Gallery nás na přechodu málem smete auto, který odbočuje doleva, když chceme na zelenou přecházet. Můj kluk nehne brvou a prohlásí: Má na autě napsáno uber a jede jak hovado.
21:20 Stihli jsme dneska všechny památky, které jsme chtěli vidět, tak přemýšlíme, které muzeum stihneme zítra dopoledne. Jedno je dočasně zavřené, spousta jich otevírá až v deset, další je dost mimo centrum. Rozhodujeme se pro technické.
Čtvrtek
9:05 V technickým muzeu nemají plánek v angličtině a popisky anglicky jen náhodně.
10:22 Prošli jsme první dvě části a konečně se dostáváme k lokomotivám. Jsou uzavřeny. Tuším zklamání.
10:26 Tak dobrý, uzavřená je jen jedna část.
10:34 Ve druhý části je k vidění ještě míň lokomotiv než ve výtopně v Jaroměři. Znova tuším zklamání.
10:36 Můj kluk je zklamán. Procházíme úsek šperkařství.
10:39 Došli jsme k dalším lokomotivám. Třikrát sláva. Je jich tu spoustu. Můj kluk je nadšen.
11:03 Jdeme na metro, do dvanácti musíme dobalit věci, provést check out a vyrazit na nádraží. Zkoumáme plánek, hlásím, že můžeme jet U7 na Alexanderplatz, abychom nemuseli přestupovat jako po cestě sem.
11:06 Nastoupili jsme do metra. Ukazuje se, že jsem si místo Adenauerplatz přečetla Alexander a jedeme někam do pryč. Na další zastávce vystupujeme, můj kluk zjistí, kterými spoji dojedeme přímo před hotel a otáčíme to.
11:33 Jsme na hotelu, takže klídek. Sbalíme, na vlak máme rezervu. Nicméně je zřejmý, proč naše výlety zásadně organizuje můj kluk. A skvěle. A navíc je s ním u toho zábava. I když nemáme ani jednu společnou fotku, kde bychom měli nohy, protože na místech, kde nejsou lidi, nás nemá kdo vyfotit. Těším se, kam pojedeme příště.
Nenacházím se 